JUST DO IT - nový začátek

JUST DO IT - nový začátek
31. října 2014

Spouštění do studně v ochranném vaku, či útěk z vězení... to vše a nejenom to, čekalo na účastníky první letošní akce JUST DO IT - nový začátek!

Jak celá akce působila na naše účastníky? Posuďte sami! 

„Hledáme vraha! Vytvořte tři skupiny a najděte ve vlaku kohosi, kdo vám bude připadat podezřelý. Ten vám poskytne více informací.“, těmito slovy započala již čtvrtá akce: „Just do it“ s podtextem „Nový začátek“. Já jsem patřila ke skupině, jež našla ty „cvoky“ jako první. Vypadali přibližně jako fotbaloví fanoušci, avšak říkali si „podsvětí“. Po dlouhém doprošování se a podplácení mrkvemi, které jsme měli mít sbalené s sebou (taková blbost), nám „podsvětí“ ráčilo sdělit, že ví jen o jakýchsi papírcích s indiciemi, které jsou uschovány po celé délce vlaku a také to, že zde sedí někdo, koho by bylo dobré nalézti. Toho někoho jsme bohužel nenašli, stihli jsme však psychicky a vlastně i fyzicky (tahali jsme ho za vlasy) vydírat pána v saku, jenž vypadal dosti „jetě“ – vskutku jsme se domnívali, že je to právě On. Posléze jsme však zjistili, že tento pán neměl s touto akcí co dočinění, chudák pán. Nicméně, papírky s informacemi jsme našli a těm chytřejším ze skupiny došlo (já se k nim neřadím), že se jedná o našeho kněze- Kosmiče. Po dlouhé, strastiplné cestě byl cíl již na dohled – Hodoňovice v celé své kráse. Očekávala jsem, že lahodné párky budou lahodným zakončením tohoto již tak dosti namáhavého dne, opak se však stal pravdou. „Vytvořte tři skupiny a pokusným králíkem se stane nejmenší z každé skupiny.“ Nejmenším ze skupiny jsem byla já a úkol zněl přibližně tak, že zbytek skupiny musí toho nejmenšího zabalit do odpadkových (možná nebyly odpadkové, ale mě se stejně zdá, že ano)sáčků tak, aby byl tzv. „skafandr“ nepromokavý. Na pomoc nám ještě přišla lepicí páska, avšak posléze se ukázalo, že nebyla nic platná. Všichni, včetně mě, předpokládali, že budeme odolávat útoku sprchy, či lehké koupele - že budeme spuštění do ledové studny nikoho ani za mák nenapadlo. Strach byl fakt masový, avšak tento zážitek je neskutečný a stálo to za to, tyjo, fakt jo,a to i když jsem byla totálně durch. Druhý den následovalo zhruba pět různých provedení hry na „blázna“ - všeci jsme se váleli smíchy, avšak někteří nebyli ti „vyvolení vodníci“a stále čekali něco víc. Scházelo jim nějaké to vzrušení, jenž je pro tuto akci charakteristické. Měsíc byl již na obloze, když v tom někdo zabušil na okno. Tři zloději prchajíce z věznice se nás dotazovali, zda li chceme pláchnout s nimi, samozřejmě jsme souhlasili a na sbalení veškerého všeho jsme měli pouhou minutu. Únik byl krutý, vše začalo skokem do jakéhosi sklepního skladiště s uhlím, kde se v jedné části znenadání snížil strop a já jsem teď v důsledku toho „oboulovaná“. Točité schodiště nás zavedlo k střešnímu oknu, do kterého jsem se dostala fakt nevím jak, bylo to vysoko. Střešním oknem jsme vylezli, kdo by to býval řekl, na střechu. Zde si každý splnil svůj „střešní sen“ – posléze to někteří komentovali tak, že si připadali jak „týpci“. Ze střechy na střechu jsme lezli po žebříku, jenž byl podélně, to jsem měla docela husí kůži - zem byla poměrně ve velké vzdálenosti od žebříku, ale nakonec sem to zmákla v oukeji. Také si většina z nás splnila „Hodoňovický sen“ – byla nám zpřístupněna klouzačka za budovou. Byla fakt dost tma, neviděli jsme nic, ale jakýmsi záhadným způsobem jsme se dostali k potůčku s ledovou vodou. Pár vychytralých lidí se snažilo potok obejít, avšak pešek, poněvadž pod most jsme museli všichni – každý musel navázat vztah s ledovou vodou. Nevěděli jsme, jak dlouho náš vztah potrvá, že jej ale budeme upevňovat v jakémsi kanálu, to nikoho nenapadlo. Ti zdatnější (já) se na druhou stranu kanálu dostali v chůzi tzv.„kačenky“, někteří však museli zvolit metodu „Na kolena“ – mokří a špinaví byli však všichni. Dovršením bylo slanění z rozpadající se budovy, uf. Popravdě, do teď mi moc není jasné, že i po tomto všem dále obšťastňuji svět svou živou přítomností. Ale Panečku, bylo to tolik Bjůtolesní! Ke konci akce nás ještě Kosmič svezl k vlaku přívozem s názvem „společnost Pat a Mat“(prostě, kdo by tam vlezl?). Vskutku, docela to hopsalo, drnkalo a skřehotalo..vlastně, bylo to fakt mega nebezpečné, nicméně, tohle všechno bylo tolik ohromné, ach!

fotky z akce jsou k nahlédnutí zde

Prosba o podporu

Vážení přátelé,
děkujeme za Vaši podporu  salesiánského díla v Ostravě modlitbou, osobním zapojením a věnovaným časem pro děti a mladé lidi i za Vaši finanční pomoc. 

Pro zaslání peněžního daru prosím využijte tyto informace.

ZA KAŽDÝ DAR DĚKUJEME.


Více informací