Zemřel P. Miloslav Maria Frank SDB

Zemřel P. Miloslav Maria Frank SDB
31. října 2012

Zemřel v Praze v úterý 30. října 2012. Byl odchovanecem ostravské oratoře, jejím pokračovatelem v době totality (i ve vězení) a stálým příznivcem. Rozloučili jsme se s ním v sobotu 3. listopadu v 10.00 při mši svaté v Don Bosku auložili do salesiánského hrobu ve Slezské Ostravě.  

Pod nekrologem najdete:
Poděkování sepsané Milanem Frankem, ♠ Poděkování pana Zbyňka Pražáka


 

P. Milan Frank se narodil na Slovensku v Bánovcích nad Bebravou 27. 6. 1924. Jako čtyřletý se s rodinou přestěhoval do Ostravy. V deseti letech se zúčastnil žehnání základního kamene ostravského salesiánského ústavu Don Bosco. Tamní oratoř pravidelně navštěvoval od roku 1939. Patřil do skupiny „starších jinochů“, což znamenalo, že pomáhal s mladšími chlapci a později je i vyučoval katechismus. Mezitím se vyučil automechanikem a v roce 1943 byl biřmován a přijal jméno Jan Bosco. Konec války prožil v Dvorku u Přibyslavi. V roce 1945 nastoupil do Fryštáku a v roce 1946–1947 vykonal svůj salesiánský noviciát v Hodoňovicích. Následoval studentát v Přestavlkách.

Tam ho zastihl zábor řeholníků 13. 4. 1950. Jako student nebyl internován a ještě téhož roku složil maturitu v Holešově. Přihlásil se na Vysokou školu báňskou a během studií působil jako spojka a distributor samizdatové literatury. Studium přerušil a nastoupil do zaměstnání jako elektrikář v Československých autoopravnách. V roce 1957 byl zatčen a odsouzen na dva roky vězení za podvracení republiky a maření státního dozoru nad církvemi. Na amnestii byl propuštěn o půl roku dříve, roku 1958, a opět nastoupil do původního zaměstnání. Téhož roku složil věčné sliby a začal tajně studovat teologii.

25. 3. 1968 byl v Praze tajně vysvěcen biskupem Trochtou na kněze. Po zveřejnění nastupuje jako kaplan do Bíliny a po dvou letech jako farář do Verneřic v okrese Děčín. Opravy kostelů mu byly záminkou pro shromažďování mladých brigádníků, kterým se věnoval. Stává se zpovědníkem mnoha sester boromejek a premonstrátek. Na jeho faře se začíná s formací budoucích sester salesiánek (FMA). Po 13 letech ve Verneřicích odchází do důchodu, stěhuje se do Prahy a dělá provinciálovi Ladislavu Vikovi sekretáře i řidiče. Po roce 1989 zařizuje pohřby spolubratří a vyřizuje jejich pozůstalost. Pomáhá spolubratřím získávat odškodnění za roky strávené ve vězeních. Jeho koníčkem se stává vypracování nekrologů zemřelých spolubratří a lokalizace jejich hrobů. Svoji mimořádnou paměť uplatňuje v práci v salesiánském archivu. Od roku 1993 pravidelně slouží nedělní bohoslužby v kapli svaté Kláry v Praze-Tróji a vypomáhá ve zpovědnici v Kostele sv. Kříže a u Sv. Terezičky. Je velmi houževnatý a přes svůj pokročilý věk stále slouží a pomáhá jednotlivcům i rodinám. Je vyhledávaným zpovědníkem. Je Bohu vděčný za to, že mu to stále myslí, a je ve všem soběstačný.

Na jaře roku 2012 se začínají projevovat těžkosti s trávícím traktem. Slábne, střídavě tráví týdny v nemocnici, v komunitě a letní prázdniny ještě naposled u rodné sestry v Ostravě. Jeho tělesné síly však nezadržitelně odcházejí a poslední dva měsíce života prožívá v Nemocnici Milosrdných sester svatého Karla Boromejského pod Petřínem. Sestrám a personálu patří velký dík za jejich péči a lásku, s nimiž se o něj staraly. Umírá 30. října 2012 kolem 9. hodiny ranní. Postupně se připravoval na svůj odchod, přijal svátost nemocných, a jak byl zvyklý u spolubratří, tak i svůj vlastní pohřeb do detailů naplánoval.

Milan vždycky rád žehnal a o požehnání prosil. Kéž mu tedy dobrý Bůh požehná v míře neomezené.

PARTE KE STAŽENÍ (200.3 KB)

VZPOMÍNKY MOJE CESTA (video, které vzniklo v roce 2009 - Milanovi bylo 85 let) 


 

Poděkování sepsané otcem Milanem a které bylo předneseno při rozloučení s ním: 

Děkuji…

Děkuji Ti, Pane, za tolik milostí, které jsi mi v životě tak velkodušně daroval:

- za dar povolání, které jsem si upevnil v ostravské oratoři,

- za ochranu v době učení, když na mě spadl valník nákladního auta, pod kterým jsem pracoval,

- za ochranu ve Dvorku v posledních dnech války, že jsem nebyl zraněn vybuchlým granátem, který explodoval několik metrů ode mne,

- za odvahu a ochranu, kterou jsi mi dal po roce 1950, kdy jsem se staral o nejmladší spolubratry i novice a měsíčně tajně rozvážel směrnice od představených internovaných v Želivě, po Čechách a po Moravě,

- za ochranu při organizování sjezdu spolubratrů na Hostýně za totality, který StB neodhalilo a za který jsem byl zatčen,

- při výsleších ve vězení, za sílu umět mlčet a vydržet duševní stresy na samotce,

- za milost, že jsem se mohl ve vězení setkat s vynikajícím biskupem Pavlem Gojdičem, který se mi stal vzorem,

- za milost, že jsem dovedl odpustit všem vyšetřovatelům StB jejich hrubé chování a tresty mé rodině,

- za sílu vytrvat v povolání, když jsem pracoval dlouhých 13 let jako elektrikář v Opravnách, a za ochranu, že jsem nepřišel o zrak při velikém zkratu elektrického proudu,

- za dar kněžského svěcení a za Tvou sílu, že jsem dovedl na ně čekat dlouhých 25 let,

- za Tvůj dar, že se stala bývalá řeholnice teta Dorotka mou hospodyní dlouhých 13 let,

- za Tvůj dar, že jsem mohl být spoluformátorem prvních sester Dcer P. Marie Pomocnice u nás a že jsem mohl pomáhat při formaci budoucích novicek sester sv. Karla Boromejského,

- za Tvou pomoc, že jsem mnoha mladým lidem, kteří za totality jezdily za mnou do pohraničí opravovat kostel, mohl ukázat praktický křesťanský život a rodinného ducha, pro jejich budoucí manželství,

- za Tvé osvícení, že jsem dovedl pochopit taj počítače,

- díky za všechny ostatní milosti, na které si již nepovzpomínám, kolik jsem jich dostal.

A za to všechno Ti, Pane,

DÍKY…!!!


 

Poděkování pana Zbyňka Pražáka

Vážený a milý otče Milane, milí bratři a sestry ze Salesiánské rodiny Dona Bosca, vážená  rodino a příbuzní otce Milana, milí přátelé.

Byl jsem osloven a poctěn tím, abych zde dnes poděkoval otci Milanovi za všechny jeho adoptivní neteře a synovce, kteří měli tu výsadu nazývat otce Milana srdečným oslovením strýček. Je to historie stará téměř čtyřicet let, kdy otec Milan působil    v severních Čechách a kdy se permanentně skupiny mladých lidí setkávaly především o prázdninách na Verneřické a Valkeřické faře. Byla to doba hluboké totality, kdy konspirace byla nedílnou součástí života a sdělené heslo „ jedeme za strýčkem“ znamenalo „hurá, jedeme na dva nebo na  tři týdny do Verneřic na faru“

Spousta nových mladých lidí z celé republiky, přátelské prostředí, skvělá atmosféra, výlety na koupaliště, úžasné večery s kytarou a diskusemi o Bohu, mezilidských vztazích a o životě. To zařadilo tato setkávání  v našich srdcích a vzpomínkách mezi ta, na které se s radostí vzpomíná do konce života a která dodávají sílu a pohodu v duši v dobách, kdy nám je těžko.Byla to setkání, která jistě přispěla  ke kněžským a řeholním povoláním, byla to setkání, na nichž mnozí poznali své životní partnery. Jako nezanedbatelný benefit těchto setkání pro zachování kulturního dědictví této země je možno zmínit i to, že díky jim byly opraveny staré kostely a fary, což byl v této totalitní době také oficiální důvod našich cest za otcem Milanem do farností, kde působil.

Za to vše patří obrovské poděkování jistě mnoha set tehdy mladých lidí otci Milanovi, který byl strůjcem, organizátorem i duší těchto setkávání, A proto, otče Milane, náš milý adoptivní strýčku, za nás za všechny moc a moc děkujeme, děkujeme za Tvoji odvahu, děkujeme za všechna ta setkání a krásné vztahy, které z nich vzešly, děkujeme za pomoc při hledání životní a duchovní formace.

Děkujeme Tobě i Pánu za to, že jsi byl mezi námi a že jsme my mohli být  s Tebou a věříme, a prosíme za to, aby náš vděk k Tobě náš Pán bohatě odměnil i v Tvém životě věčném.

Milý otče Milane, náš strýčku, děkujeme.

Prosba o podporu

Vážení přátelé,
děkujeme za Vaši podporu  salesiánského díla v Ostravě modlitbou, osobním zapojením a věnovaným časem pro děti a mladé lidi i za Vaši finanční pomoc. 

Pro zaslání peněžního daru prosím využijte tyto informace.

ZA KAŽDÝ DAR DĚKUJEME.


Více informací