Víkend s kapelou F6

Víkend s kapelou F6
19. března 2013

Netradiční dva dny se slovenskou romskou skupinou F6 v Hodoňovicích.

Tenhle víkend v naší oratoři prožili romské děti poněkud jinak. Setkali jsme se totiž společně na obydlí v Hodoňovicích se slovenskou skupinou F6. Zprvu jsem si myslel, že to bude jen další společný akční víkend, který s dětmi občas děláme a na které velmi rád jezdím jako pomocník při tvorbě programu. V průběhu víkendu jsem ale měnil mínění.

Zezačátku klasická seznamovačka nějaká ta hra, večeře a večerka. V sobotu to ale začalo. Program si vzali na starost kluci z F6 a my se s nimi zapojovali do dění dne.

První aktivitu jsme vytvářeli Kristovy rány na papírový kříž pomocí papíru, pastelek lepidel aj. Na kříže jsme poté v dalším bodě programu nalepili své hříchy, které jsme odevzdali pánu, protože nás svými ranami za to vykoupil.

Odpoledne, po dobrém obědě následovalo rozdělení do skupinek, kde jsme na různá témata cvičili divadlo, které jsme si společně po nazkoušení předvedli. Úspěch to sklidilo veliký.

Na večer jsme se ztišili, a měli jsme možnost zakusit úplnou tmu a taky pocit, jak jsme ve tmě nejistí. Naopak za chvíli měl poté každý možnost taky vyzkoušet světlo, a jaké by to mohlo být v nebi. Vcházeli jsme postupně do kaple a ještě před vstupem si s každým zvlášť Luke z F6 promluvil tak, aby všechny své hříchy odevzdal Pánu, řekl také jak je Bůh milosrdný, jak nás má všechny rád a že je to náš nejlepší taťka, který nás v žádném případě nikdy neopustí.

Po těchto slovech následovalo objetí, u kterého jsem i já cítil něco, co ve mně zanechalo určitou stopu a v tu chvíli jsem sám osobně cítil neuvěřitelný pokoj. Když jsem vstoupil do kaple, kde už se za doprovodu hudby modlila skupina F6 viděl jsem, jak každý se snažil zpívat písničky s nimi a modlit se. Poté se kluci seskupili a začali na každého zvlášť vkládat ruce na ramena a modlit se za naše hříchy. Tohle už bylo trochu silný kafé, a čekal jsem reakci našich dětí. Na některé to zapůsobilo až tak, že své emoce dali najevo pláčem. Žasl jsem. I u těch největších akčních hrdinů, o kterých jsem měl mínění, že jsou uzavření a nevybouření rafani byli naopak zklidnění a se vztyčenýma rukama chválili Pána a oslavovali ho. Po tomhle programu už bylo jen ztišení a zalezení do svých postýlek.

Na druhý den, jsme po snídani měli mši svatou, ve které jsme při úkonu kajícnosti sdělovali zážitky, postřehy a to co nás nejvíce oslovilo a či to v nás něco vůbec zanechalo. Po mši následoval oběd, po kterém jsme se všichni rozjeli do svých domovů.

Myslím, že tenhle víkend byl přínosem jak dětem, tak i nám vedoucím, kterým se určitě podařilo prohloubit vztah a důvěru mezi námi. Mezi programy jsme si hráli zpívali a dělali různé ukazovačky, které se nám vryly do hlav a i já si v duchu pobrukuju jednu z melodií.. Budeme doufat, že takové nadšení jaké jsme viděli, z nich ihned nevyprchá a zanechá to v nich alespoň malinké stopy. K tomu pomůže ale jen a pouze modlitba.

Lukáš Šerý – asistent vedoucích

Související galerie

Prosba o podporu

Vážení přátelé,
děkujeme za Vaši podporu  salesiánského díla v Ostravě modlitbou, osobním zapojením a věnovaným časem pro děti a mladé lidi i za Vaši finanční pomoc. 

Pro zaslání peněžního daru prosím využijte tyto informace.

ZA KAŽDÝ DAR DĚKUJEME.


Více informací