Zemřel František Kubenka

Zemřel František Kubenka
19. února 2013

Dobrý a radostný člověk, trvalý jáhen a místopředseda Sdružení Panne Marie Pomocnice odešel do svého Domova v úterý 19. února 2013 v náručí své manželky Jarmily. Vzpomeňme prosím ve svých modlitbách.

Rozloučení s ním bude v sobotu 23. února ve 14 hodin farním kostele ve Valašském Meziříčí....

PARTE KE STAŽENÍ (dokument Adobe PDF)PARTE KE STAŽENÍ 208.0 KB


Narodil se 25.1.1932 v Ostravě – Třebovicích. Na jáhna byl vysvěcen 21. června 1991 ve Vsetíně.Jáhenskou službu vykonával v Rožnově pod Radhoštěm a na Hutisku (1991 – 2009), pomáhal i ve Valašském Meziříčí (2009 – 2013).

Ve středu 25. ledna 2012 František oslavil 80. narozeniny. Při té příležitosti s ním valašskomeziříčský farář o. Pavel udělal rozhovor, který byl zveřejněn v Životě farností Valašské Meziříčí a Lešná (ročník XVIII, číslo 1, leden 2012)

Při příležitosti tohoto jubilea jsem Františkovi položil několik otázek.

1. Odkud pocházíš a jak ses dostal do Valašského Meziříčí?
Pocházím ze Třebovic ve Slezsku, dnes Ostrava-Třebovice. Tam jsem se 25. 1. 1932 narodil a 31. 1. 1932 jsem byl pokřtěn v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Byli jsme tři sourozenci. V r. 1933 nám zemřel tatínek a maminka se musela o nás postarat, ale nestačila nás uživit. Mě si vzali prarodiče a během 2. světové války jsem s nimi bydlel v Bystřici pod Hostýnem. V roce 1945 jsem se vrátil domů do Třebovic, v Ostravě jsem maturoval na Klasickém gymnasiu a později dálkově ukončil studium na VŠCT Praha. Pracoval jsem v Urxových závodech (chemie) a po vybudování nového podniku ve Valašském Meziříčí (dnes DEZA ), jsem zde v 1967 nastoupil a od té doby bydlíme ve Valašském Meziříčí.
2. Kdy Tě napadlo, že by ses mohl stát jáhnem a jak probíhala příprava na jáhenskou službu?
Cesta k jáhenské službě byla poněkud zdlouhavá. V roce 1975 mi P. Jan Bittner nabídl možnost získat teologické vzdělání. Souhlasil jsem. Přes P. Václava Filipce jsem se dostal k Dr. Josefu Zvěřinovi. Předem jsem byl informován, do čeho jdu, a jaká rizika jsou s tím spojena.
Semináře se konaly porůznu, v rodinách, na chalupách, mnoho jich za ta léta bylo i u nás doma. Jádrem přednášek Dr. Zvěřiny byla dogmatická teologie – TEOLOGIE AGAPÉ. Kromě Dr. Zvěřiny za námi dojížděli i jiní učitelé, např. Dr. Oto Mádr, Dr. Antonín Huvar, Dr. František Polášek a jiní. Obohacením byla také spolupráce s jinými školami.
K myšlence, že bych se mohl stát jáhnem, mě přivedl můj zpovědník O. Václav Filipec. Svěřil jsem se s tím manželce – souhlasila. Pak jsem požádal Mons. Františka Vaňáka o jáhenské svěcení a 21. 6. 1991 jsem spolu se třemi dalšími kandidáty přijal z rukou tehdy ještě biskupa Jana Graubnera jáhenské svěcení. Bylo to v kostele ve Vsetíně.
3. Proč jsi působil jako jáhen v Rožnově a jak se Ti tam líbila Tvá služba?
Po jáhenském svěcení bylo domluveno s otcem biskupem Janem Graubnerem, že budu sloužit v Rožnově – vzhledem k tomu, že ve Valašském Meziříčí jeden jáhen už je. Otec František Petrík mi velmi pomohl v mých začátcích, dodnes jsem mu za to vděčný. On mě uvedl nejen do kostela, ale i mezi lidi. I spolupráce s dalšími kněžími byla velmi dobrá. Rád se ve vzpomínkách vracím do Rožnova a dodnes tam mám mnoho přátel (a když se mi moc stýská po Rožnově, koupím si rožnovský salám…)
4. Co Tě přivedlo do Neokatechumenátního společenství a co pro Tebe Neokatechumenát znamená?
Poprvé jsem se setkal s Neokatechumenátem při katechezích prvního společenství, ale protože jsem měl v té době v Rožnově ještě dvě biblická společenství po večerech – nestíhal jsem to. Podruhé mě jednou po mši svaté osobně pozval O. Pavel – a já i manželka jsme šli – to bylo před 16 lety.
Je to cesta k Bohu, cesta, prožívaná ve společenství v duchu Božího slova a prožívané liturgie. Učit se žít ve společenství i přes různost povah, názorů i věku. Číst Boží slovo ve společenství, rozjímat o něm, žít Božím slovem. Ve společenství bratří, sester a také dětí prožívat Eucharistii, i ostatní liturgické slavnosti. Neokatechumenát pro mě znamená dozrávání ve víře, úsilí o růst v pokoře, dělat to, co Bůh konkrétně dnes po mě chce.
5. Jak se cítíš v 80 letech?
Jako vždy: „Nepřetržitě dobře“ – ale občas se tam vloudí malá chybička, abych si nemyslel, že už jsem na kraji v ráji.
Kdy jsem se zadíval pozorně na číslo 80, až tehdy mi došlo, že osmička jsou vlastně dvě nuly nad sebou a za ní stojí ještě jedna velká nula. Tři nuly = jeden osmdesátník. To je další důvod k pokoře. A pak mi toto číslo 80 sdělilo, že 80 let života je pro mě velký dar Boží lásky a Božího milosrdenství. A to je důvod proč Boha chválit za všechno, co mi dal, a neustále mu za vše děkovat.

Prosba o podporu

Vážení přátelé,
děkujeme za Vaši podporu  salesiánského díla v Ostravě modlitbou, osobním zapojením a věnovaným časem pro děti a mladé lidi i za Vaši finanční pomoc. 

Pro zaslání peněžního daru prosím využijte tyto informace.

ZA KAŽDÝ DAR DĚKUJEME.


Více informací